Čertovo jezero a hora Pancíř v NP Šumava

Národní parky

Národní park Šumava

Národní park Šumava byl vyhlášen 20. března 1991 na jihozápadě Čech, při hranici s Německem a Rakouskem. S rozlohou 680,64 km² je největším národním parkem v České republice. Na německé straně hranice na něj navazuje Nationalpark Bayerischer Wald, s nímž sdílí společnou správu přeshraniční biosférické rezervace UNESCO vyhlášené v roce 1990.

Šumava tvoří přirozenou hydrogeografickou rozvodnici tří povodí: Labe, Dunaje a Rýna. Pramenné oblasti řek Vltavy, Otavy, Úhlavy a Úslavy se nacházejí na šumavských svazích. Tato výjimečná vodohospodářská funkce je jedním z důvodů přísné ochrany zdejšího území.

Terén a geologie

Šumava je součástí Českého masivu. Hornatinu tvoří staré krystalické horniny — granodiorit, migmatit a rula vzniklé v předkambrické éře. Pleistocénní zaledněn zde zanechalo výraznou stopu v podobě dvou ledovcových karů s jezery. Maximální nadmořská výška dosahuje 1 378 m n. m. na vrcholu Plechý.

Reliéf je ve srovnání s Krkonošemi méně dramatický — hřebeny jsou zaoblené, svahy mírné. Typickým prvkem krajiny jsou rozsáhlé horské pláně (Modravské pláně, Roklanské pláně) pokryté rašeliništi, která zde dosahují mimořádné rozlohy a mocnosti.

Ledovcová jezera

Na šumavských svazích se nachází pět ledovcových jezer, která jsou unikátní v rámci střední Evropy. Dvě z nich leží uvnitř národního parku:

Obě jezera mají přirozeně kyselou vodu s pH kolem 5 a velmi nízkou biologickou produktivitou. Kyselé deště v 70.–80. letech způsobily dočasné vymizení ryb z Černého jezera; postupná renaturalizace vody vedla k jejich návratu.

Rašeliniště — srdce Šumavy

Rašeliniště pokrývají přibližně 10 % plochy parku a patří k nejrozsáhlejším v střední Evropě. Nejdůležitější jsou Modravské slatě, Roklanské slatě a Jezerní slať. Na mocnosti 3–7 m zde byla nahromaděna organická hmota po dobu 8 000–10 000 let. Tato mokřadní ekosystéma jsou nenahraditelnými zásobárnami uhlíku a zároveň přirozenými regulátory vodního režimu celé oblasti.

Typickými druhy jsou klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos), šicha černá (Empetrum nigrum), росянка kulatоlistá (Drosera rotundifolia) a různé druhy rašeliníků (Sphagnum spp.). Chůze po rašeliništích mimo povalové chodníčky je zakázána.

Flóra pralesních porostů

Pralesní porosty v jádrových zónách parku představují jedny z posledních přirozených smrčin v Evropě. Správa parku uplatňuje od roku 1995 politiku bezzásahového managementu v jádrových zónách, která umožňuje přirozený rozpad a obnovu lesa bez lidských zásahů — včetně přemnožení kůrovce.

Tento přístup byl předmětem odborných i politických diskusí. Výzkumy z posledních deseti let ukazují, že přirozená obnova smrčin na místě kůrovcem poškozených porostů probíhá rychleji, než se předpokládalo, a nové porosty jsou druhově rozmanitější.

Fauna

Šumava hostí jedno z nejbohatších živočišných společenstev v Česku. Trvale se zde vyskytuje rys ostrovid (Lynx lynx), vydra říční (Lutra lutra) a bobr evropský (Castor fiber). Vlk obecný se v posledních deseti letech vrátil jako trvalý obyvatel z německo-šumavské populace.

Z ptáků jsou vzácní čáp černý (Ciconia nigra), tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a jeřáb popelavý (Grus grus). Výskyt tetřeva hlušce je indikátorem stavu pralesních biotopů; správa parku sleduje jeho populaci od roku 1993.

Vodní fauna

Turistické trasy a podmínky vstupu

Park nabízí přes 600 km turistických tras, z nichž část je vedena dřevěnými chodníčky přes rašeliniště. Turistické okruhy kolem Černého a Čertova jezera jsou jedny z nejnavštěvovanějších v Česku s roční návštěvností přesahující 500 000 osob.

Cyklotrasa Šumavská magistrála spojuje Železnou Rudu s Novou Pecí (délka 89 km) a prochází celou délkou parku. Je vedena výhradně po zpevněných cyklostezkách a platí pro ni specifická pravidla; jízdní kola jsou mimo cyklotrasy zakázána.

Doporučené trasy

Praktické informace