Národní park České Švýcarsko vznikl 1. ledna 2000 jako nejmladší z českých národních parků. Rozkládá se na 79,35 km² v severozápadních Čechách, v okrese Děčín, na hranici s Německem, kde přímo navazuje na Saské Švýcarsko. Společně tvoří přeshraniční přírodní celek o rozloze přes 350 km².
Název parku odkazuje na švýcarské malíře Adriana Zinggera a Antona Graffa, kteří oblast navštívili v 18. století a byli natolik okouzleni členitostí krajiny, že ji přirovnali ke švýcarským Alpám. Označení „Švýcarsko" tak vzniklo dávno před tím, než zde byl vyhlášen národní park.
Přírodní podmínky a geologie
Krajina parku je utvářena křídovými pískovci usazenými před zhruba 90 miliony let na dně mělkého moře. Pozdější tektonické pohyby a eroze vymodelaly systém hlubokých kaňonů, izolovaných skalních stolů a věží. Nejnápadnějším výsledkem tohoto procesu je Pravčická brána — největší přírodní skalní oblouk ve střední Evropě s rozpětím 26,5 m a výškou 16 m.
Území leží v nadmořské výšce od 115 m v kaňonu Labe po 619 m na vrcholu Růžovský vrch. Tato výšková různorodost spolu s rozdílnou orientací svahů vytváří výrazné klimatické kontrasty. Vlhká kaňonová dna s hustým listnatým lesem kontrastují s vyprahlými skalními plošinami porostlými borem lesním.
Flóra a fauna
Les pokrývá přibližně 97 % plochy parku. Převažují bučiny, jedlobučiny a acidofilní doubravy. Na skalních hranách se vyskytují zbytky přirozených borových lesů. V kaňonech řeky Kamenice rostou vlhkomilné druhy jako oměj šalamounek nebo kapradiny reliktního charakteru.
Z ptáků jsou pozoruhodné kolonie výra velkého (Bubo bubo) v skalních stěnách a pravidelný výskyt sokola stěhovavého (Falco peregrinus), který se do parku vrátil po desetiletích nepřítomnosti. Z velkých savců se zde pohybují jeleni, srnci a lišky; vlk obecný byl zaznamenán sporadicky při přechodu z německé strany hranice.
Chráněné druhy v parku
- Výr velký (Bubo bubo) — hnízdí v skalních výklencích
- Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) — pravidelné hnízdění od roku 2008
- Vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus) — v čistých tocích Kamenice
- Hořeček mnohotvarý (Gentianella praecox) — na otevřených pískovcích
Turistické trasy a přístup
Park nabízí přes 150 km značených tras. Nejznámější je výstup na Pravčickou bránu z Hřenska (přibližně 5 km, převýšení 350 m). Plavba Edmundovou soutěskou na vorech patří k nejatraktivnějším zážitkům v severních Čechách — člun projíždí kaňonem s kolmými skalními stěnami vysokými až 30 m.
Jádrová zóna parku je bez turistického využití; turisté se pohybují výhradně po vyznačených trasách. Vstup mimo značené cesty, sběr rostlin, rozdělávání ohně a vjezd motorových vozidel jsou zakázány.
Doporučené trasy
- Hřensko → Pravčická brána → Mezní Louka — 8 km, mírné stoupání
- Jetřichovice → Vilemínina stěna → Jetřichovice — okruh 7 km
- Soutěsky Kamenice — vorová plavba, délka 2,5 km, vstupenka nutná
- Růžovský vrch — panoramatický výhled, délka okruhu 6 km
Návštěvnická pravidla a bezpečnost
Park je přístupný celoročně. Vstupenka se nevybírá za vstup do parku samotného, pouze za plavbu soutěskami. V letní sezoně (červen–srpen) jsou parkoviště v Hřensku a okolí rychle obsazena; správa parku doporučuje příjezd brzy ráno nebo přestup z vlaku ve stanici Děčín.
Pravčická brána je od roku 1982 uzavřena pro turisty z důvodu ochrany skalního oblouku před poškozením. Pohled na bránu je dobře dostupný z vyhlídkových bodů na protilehlém svahu, vzdálených přibližně 200 m.
Aktuální informace o uzavírkách tras a podmínkách vstupu zveřejňuje správa parku na webu npceskosasko.cz.
Praktické informace
- Adresa správy parku: Pražská 52, 407 22 Krásná Lípa
- Telefon: +420 412 398 711
- E-mail: info@npceskosasko.cz
- Nejbližší vlakové spojení: Děčín hl. n. → Hřensko (autobusem 20 min)
- Vhodné období: celoroční, nejlepší podmínky: duben–říjen
